Co mě práce v reklamce za 12 let naučila?
Každá pracovní pozice je navázána na jinou a ta zase na další. V reklamce nemůžete zahrát „one man show“. Jeden bez druhého nedokážete nic, ale společně jste nezastavitelní. Pár jedinců si občas myslí, že „bez něho“ se nic nezvládne, ale většinou brzo pochopí, že nahraditelný je opravdu každý! Tato personální politika „nahraditelnost“ je hitem dnešní doby. To, že jste se dostali do agentury, kde se vám líbí, ještě vůbec nic neznamená. Musíte mít pořád oči otevřené a chtít se zlepšovat, každý je nahraditelný. Profesionalita obecně v reklamkách i na straně klienta dlouhodobě klesá! Tím myslím, že když se podíváte okolo sebe, rychle poznáte či rozeznáte kvalitní reklamu od té… termín označení nechám na vás.
Vždy musíte každého klienta brát tak, jako by jeho firma byla vaše vlastní. Stinnou stránkou je, že se občas v noci vzbudíte, protože se vám zdálo o tom, jak vylepšit výsledky kampaně. Světlou stránkou pak je to, že empatické smýšlení skutečně dokáže pomoct. Zhotovené úkoly/projekty jsou hotové až tehdy, když je klient spokojen, ne když vyčerpáte hodinovou dotaci
a to mi věřte, že hodiny strávené na projektu nikdy neodpovídají schváleným rozpočtům. Klienti rádi uvádějí, že si vlastně svými „věčnými“ připomínkami kreativu stvořili sami a tak potom nechápou, proč byl projekt tak časově náročný.
Základní pravidlo rychlého řešení nesrovnalostí či problémů je „Jeden telefonát“, který dokáže vyřešit více než tisíc emailů. Jednou za čas je třeba klientovi jeho prvotní představu, nápady a nesplnitelné cíle, prostě rozmluvit, pokud víte, že to, co po vás chce, bude velký průšvih. Není snadné o tom začít mluvit, není snadné ho přesvědčit a nemusí se vám to ani povést. Někteří klienti přes své kreativní smýšlení nevidí důsledky a je třeba jim hned na začátku ukázat, že cesta, kterou by se rádi vydali je spíše na škodu než k užitku, proto je třeba zarazit klienta hned na začátku, než vás to bude stát nespočet hodin zbytečné práce bez výsledku.. To je přesně ta „Accountská“ práce, která odděluje myslitele od posluchačů.
Po čase se díky vaší práci v reklamce může dostavit profesní deformace. Neobjednáte si v e-shopu, protože nemají u zboží vyplněné popisky, odcházíte z webu, protože nemají na landing page – call to action a jste znechuceni pokaždé, když si přečtete hlášku „Rozumíme vašim potřebám“. Reklamky nedávají zaměstnancům žádný kredit, místo toho, aby se v PR článku prezentoval vždy
jen článek od Directorů/CEO, proč necitovat někoho, kdo ve skutečnosti pracoval na projektu a nadřel se, aby splnil termín? Account manažeři, produkční, DTPáci a jiní „řadoví“ zaměstnanci, kteří pracovali do noci během dvou týdnů, aby dokončili finální výstup, kteří snášeli víkendové telefonáty od klienta s žádostí, aby logo bylo větší, menší, růžové, duhové… Tito lidé jsou agenturní hrdinové (reklamní dělníci). Děkovné e-maily jsou skvělé, ale těžko je můžeme používat jako své reference.
Žít v agentuře znamená být nepřetržitě v pozoru, sledovat konkurenci, pracovat z kanceláře, domova, víkendu i dovolené. Jako Account jste stále v pohybu, věčně u klienta, na brainstormingu s kolegy, na eventu, work shopu, večírku či jiných společensky pracovních akcích. Account musí být proaktivní a to hlavně z toho důvodu, že klient sám je jenom člověk a občasné připomenutí Acc je přínosem a klienti to oceňují. Přes Acc jde vlastně vše – vstup, výstup, zadání, týmová spolupráce, řešení kladných i záporných situací a spousty jiného. Je to práce, kterou dělám rád, reklama nikdy nestojí a tak mě to nutí se stále učit a neusnout na vavřínech.
V neposlední řadě je tu ještě jedna důležitá věc. Nikde jinde, než v reklamní agentuře, vás nenaučí dělat reklamu dobře. Tím dobře, myslím pečlivě, včas a tak, aby nestála kvadrilion. Naučíte se být produkčním, obchoďákem, operátorem, kreativcem a v neposlední řadě „hrdým poskokem“..
